|
Využití digitálních a počítačových technologií v umění - tzv. nová média -
stále ještě není příliš zapsáno ani v povědomí českých umělců a už
vůbec ne veřejnosti. Zdálo se, že v tomto směru je u nás ticho po
pěšině. A po té oficiální možná stále ještě je, ale nová média už si
nacházejí své nové, neoficiální cestičky.
V
podhoubí počítačové dálnice vesele bují a žije tzv. demoscéna. Tedy
subkultura - nebo, jak se dnes říká, network - mladých lidí, kteří za
pomoci svých domácích počítačů vytvářejí animace, obrazy a webový
design. Sami se umělci nenazývají, někteří by se možná divili, kdybyste
se je snažili přesvědčit, že jejich zábava je vlastně umění. Takových
zanícených hračičků je mnoho také v Čechách a na Slovensku. K
nejznámějším stránkám, na nichž se tvorba demoscény objevuje, patří www.message.sk nebo www.satori.sk, u nás v Čechách se novinky vyměňují na stránce www.scene.cz.
Máme
pro vás úvod do filozofie demoscény z klávesnice jednoho z
nefalšovaných demofandů. Jak brzy zjistíte, se svým počítačem je
srostlý natolik, že se mu lépe vyjadřuje bez háčků a čárek. Jeho
stručnou genezi demoparties - festivalů pro fanoušky počítačových
kouzel - berte jako pozvánku na festival Digital Z000, který se v
polovině prosince uskuteční v Univerzálním prostoru NO.D. Brzy o něm
přineseme více informací.
Davne jsou doby, kdy pocitace obsluhovali jen vousati pani
v bilych plastich a kdy vytvarnou stranku digitalniho sveta
predstavovaly ornamenty na dernych stitcich a paskach nebo
obrazky sestavene ze znaku vytistenych jehlickovou
tiskarnou na nekonecny traktorovy papir. Vstupujeme do
tisicileti, kdy k napsani dopisu potrebujeme stroj, za
ktery by bohate armady sveta jeste pred 30 lety platily
horentni sumy.
Ne kazdy ale pouziva pocitac jako psaci stroj. Nekdo
zjisti, ze ze sve masinky muze dostat spoustu zajimavych
veci a to bez vyraznych financnich nakladu. Zavisi pouze na
jeho schopnostech ucit se nove veci, trpelivosti a odvaze
pustit se do dila. Prakticky svevolne a necilene tak
postupne vzniklo hnuti, kteremu se dnes rika demoscena.
Jeho hlavnim motorem je odveka lidska touha predvadet se.
Rivalita, hecovani a prekonavani technickych moznosti
stroju plodi ve vysledku uchvatne veci.
Prirozenou pudou pro realizaci takto pojateho konkurencniho
boje jsou verejne souteze, demoparties. Pusobi jako
motivacni meznik a vrcholny okamzik pro kazdeho tvurce,
ktery se snazi svym demem uchvatit publikum. Atmosfera
takovych akci je primo magicka. Soutezici trnou a horlive
dokoncuji sve vytvory, zatimco nezucastneny divak umira
nedockavosti. Vsude huci hardware, blikaji monitory, rvou
reproduktory a seveli zanicena diskuse nad zdanlive
zavaznymi tematy. To cele se odehrava ve neuveritelne zmeti
kabelu, ktera evokuje vizi kyberneticke apokalypsy. Hlavni
moment prichazi ve chvili, kdy zhasnou vsechna rusiva
svetla a na velkem projekcnim platne zacne projekce
souteznich prispevku. Nastava nepopsatelne nabozne ticho
doprovazene horecnym ocekavanim, ktere se muze promenit v
horke zklamani nebo zivelne nadseni.
Takto postizeni nadsenci se sdruzuji do tymu a dle svych
schopnosti spolecne pracuji na celem projektu. Jednotlivi
clenove maji moznost soutezit samostatne i ve specialnich
kategoriich, ale kralovskou disciplinou demosceny bylo, je
a bude demo. Predstavuje totiz fuzi vsech aspektu
undergroundove digitalni tvorby: programovani, hudby a
grafickeho designu. Kazde demo je vlastne audiovizualni
animaci generovanou strojem v realnem casem, takze vysledna
velikost je oproti animacim, zvlaste ve specialnich
kategoriich s omezenou delkou, dabelsky mala. Casto je
kladen duraz na synchronizaci hudby s obrazem. Prave tento
artefakt ma ve vysledku nejvetsi emotivni ucinek na divaka.
V prubehu nekolikalete historie demosceny vznikla rozsahla
paleta pojeti tak stylove volneho zanru, jakym je prave
demo. Kazdy vnimavy divak si tedy najde to sve. Od vytvoru
zalozenych na prezentaci programatorskych triku, jejichz
vysledkem je vetsinou necekane efektivni vyuziti omezenych
moznosti hardwaru, pres kombinaci technicke a graficke
stranky veci, az po ciste designersky zamerene produkce.
Az donedavna byla demoscena podobne jako nektera ji podobna
hnuti velmi izolovanou zalezitosti urcenou pouze pro uzkou
skupinku zasvecenych. Prestoze ma tajemnost, zpusobena
ukrytim obrovskeho kreativniho potencialu do podsveti
pozornosti "cizich" lidi, urcite opodstatneni a kouzlo,
nelze zachazet do extremu. Obcas je dobre dat moznost
poznat jeji esenci i novym lidem, kteri se nasledne mohou
zapojit do rad aktivnich vyznavacu tohoto hnuti. Jeste
vetsim prinosem pak muze byt aktivni setkani s dalsimi
izolovanymi svety digitalniho umeni, mezi nez patri urcite
seriozni akademicka tvorba nebo i fenomen poslednich let
bleskoveho rozvoje internetu net-art. Vzajemna diskuse a
propagace vlastni vize digitalniho umeni dava vsem
neuveritelne moznosti inspirace a sebezdokonalovani.
Pridava nove palivo do motoru motivace, umoznuje vsem
zucastnenym videt celou vec v uplne jinem pojeti a zmirni
konvergenci k zatuchani a otrele rutinni degeneraci tvorby,
ktera je vlastni kazde uzavrene umelecke koncepci bez
vnejsi zpetne komunikacni vazby.
Vlastni realizaci tohoto odvazneho spojeni predstavuji
souteze, na kterych se predstavi vsechna zucastnena hnuti.
Divak ma moznost porovnavat umelecke kvality a zaroven prihlizet k technickym
specifikum daneho odvetvi digitalni tvorby. Hodnoceni je v
kompetenci vsech divaku. Maji moznost svymi hlasy
spontanne vyjadrit sympatie k prezentovanym produktum
nezavisle na sve primarni umelecke orientaci.
|