Označení "demoscéna" je odvozeno od pojmu "demo"
ale to jste asi tušili :). Pod tímto pojmem si pravděpodobně představíte demo
nějaké hry, ale bohužel - tato představa je naprosto zcestná, protože demo
v rámci demoscény označuje něco úplně jiného. Demo hry slouží jako poutač
na zakoupení herního produktu, kdežto demoscénní demo je jakási prezentace autora,
něco, co vytvořil bez nároku na honorář a co existuje a má svůj význam jen samo o
sobě. Než se však demy začneme zabývat podrobněji, povězme si něco o demoscéně
jako takové.
Demoscénou se označuje komunita lidí, která se
začala formovat s rozšířením prvních osmibitových počítačů, hlavně velmi
populárního Commodore C64. To byly první počítače, pro které se začaly prodávat
komerční hry. Každý si ale hry nekupoval, vznikla tak scéna pirátů a crackerů,
kteří z her odstraňovali ochrany proti kopírování. Vznikaly crackerské a pirátské
skupiny, které mezi sebou formálně soupeřily (kdo víc her rozšíří, kdo přinese
nejžhavější novinku jako první to samé vlastně funguje i v dnešní době na
internetu). Tyto skupiny a jednotlivci začali k hrám přidávat svá malá intra (crack
intra), která většinou obsahovala nějaký jednoduchý efekt (např. poskakující
název skupiny) a scroller (plovoucí text na jednom řádku), ve kterém pozdravovali
své kamarády a nadávali na ostatní skupiny (ty byly samozřejmě lame, protože oni
jsou ti nejlepší :)). To byl tedy zrod demoscény: tvorba vlastních prográmků
poutačů. Časem se intra přestala používat pouze na propagaci vlastní skupiny,
oddělila se od her a byla tvořena nekomerčně za účelem ukázat druhým své
výjimečné schopnosti.
V minulosti se majitelé osmibitových počítačů
často setkávali v různých klubech, kopírovali na pásky nové hry a programy. Jeden
z autorů článku a určitě i hodně z vás něco takového v dobách svého
mládí zažilo. Když někdo udělal nějaký pěkný výtvor, chtěl ho ukázat i jiným
lidem. Internet zdaleka nebyl tak dostupný jako dnes, nebyla obdobná možnost
rozšířit svoje dílko mezi lidi, proto taková setkání přišla vhod. Navzájem se
vyměňovala nová intra či dema, poznávali se lidé, kteří si potom často dopisovali
a vyměňovali (swapovali) diskety s novými výtvory.
V zemích severnějších a bohatších se objevila
možnost napojit počítače na projektory. A právě tehdy asi vznikl nápad soutěžit a
hned bylo o důvod víc k hromadným setkáním. Dnešní podoba parties je od té doby v
podstatě stejná. Existují soutěže a projekce na velkém plátně, ale lidé si stále
nosí svoje počítače, navzájem vyměňují software a zkušenosti ale už
v mnohem větším měřítku.
Demoscéna existuje na různých platformách. Jako
první vznikla na Commodore C64, když přišla Amiga, mnoho lidí z C64 na ni
přešlo. A tím se rozšířila i demoscéna. Až o dost později přešla scéna i na PC
(asi tak okolo let 92 - 93) a jiné osmibitové počítače (ZX Spectrum) či jiné
šestnáctibitové (Atari ST). Hodně lidí tvrdí, že zlaté časy scény byly
v době, kdy byl její vrchol na počítačích Amiga. Tvůrci byli nápadití a
originální, uměli designovat. Amiga měla dobré hardwarové akcelerátory, se kterými
se dalo pomocí programátorských fíglů vytvořit mnoho zajímavých efektů.
Procesorový výkon Amigy byl omezený v porovnání s rychle se vyvíjejícím PC,
ale tato skutečnost se naopak stala motivačním faktorem, popohánějícím tvůrce
vytvořit další a další oslňující efekty, o kterých nikdo ani nevěřil, že by se
daly na Amize realizovat. Tvůrci měli prostě určitý limit, a ten vždy spolehlivě
vyburcuje kreativitu (to samé v ještě větší míře platilo v případě C64).
Pécéčka naopak poskytovala stále větší a větší výkon a jím hýčkaní
uživatelé se už tolik nesnažili vytěžit z počítače maximum. Najdou se tedy i
tací, podle kterých skutečně dobrá scéna byla jen na C64 a Amize (dema vytvořená
na Amize si můžete stáhnout na adrese src.doc.ic.ac.uk).
Vrcholná doba těchto systémů je už ovšem nenávratně pryč a všechno dění se
nyní soustřeďuje okolo PC platformy. Avšak dá se říci, že i jedna kapitola PC
scény v současnosti končí - a to DOS.
Dema ovšem na PC většinou fungují právě pod DOSem,
s Windows se na moc z nich nepodíváte. Vznikají i různé problémy se zvukovými
kartami. Většina dem podporuje mimo demoscénu ne příliš rozšířenou zvukovou kartu
GUS a v minulosti ne každé demo podporovalo Sound Blaster kartu, která je nejvíce
rozšířena. I tím se scéna jakoby uzavírala sama do sebe. Těžko si ten, kdo se
nevybavil speciální kartou GUS, mohl vychutnat většinu dem. V současnosti nastupují
Windows, což je zas další oddělovací element scény a těch druhých pro
která jsou vlastně dema určena též. Odpovědí na tento trend se staly nové
kategorie na parties - Windows demo, Linux demo a dokonce Java demo/intro. A je jen
dobře, že se okruh podporovaných systémů rozšířil.
Každý člen demoscény má svůj nick neboli přezdívku, pod kterou prezentuje svou tvorbu. Většinou ani pravé jméno jednotlivých scenerů nebývá známé, ale to vůbec nevadí, pravá identita není důležitá.
Z předchozích slov už vyplynulo, že demoscénní tvorba je tvorbou nekomerční. Co všechno tedy konkrétně zahrnuje?
Dá se rozčlenit do několika kategorií:
Nejdůležitější a nejpodstatnější jsou už výše zmiňovaná dema. Že se nejedná o dema herní jsme už řekli, a tak je třeba vysvětlit, co vlastně se pod tímto pojmem na demoscéně rozumí. Dema jsou - metaforicky řečeno - videoklipy na PC. Na tvorbu dema je však potřeba o mnoho méně technických prostředků než na tvorbu komerčního klipu či animace. Proto se každý tvorbychtivý a jen trochu nadaný člověk může zapojit. Tak jako klip, i demo je tvořeno částí zvukovou a částí vizuální, která je tvořena pomocí naprogramovaných efektů, sladěných s grafikou. Každý člen týmu (skupiny) ovlivní svou originalitou celkový výsledek. Důraz je kladen na vytvoření něčeho neokoukaného, originálního - častokrát spíše než perfektní realizace rozhoduje dobrý nápad. Někdo klade větší důraz na design a celkové sladění všech elementů dema, jiný se soustředí na propracování programu a vytěžení maxima z počítače.
V klasickém klipu jde o vizuální dotvoření písničky. V případě dema je hudba tvořena přímo s prvotním účelem použití v demu. Zajímavá je i kategorie menších dem inter. Jejich velikost je limitována na několik kilobytů (64, 100
) - na rozdíl od dem, která na soutěžích mívají většinou limit čtyři až šest magabytů. Vložit do 64 kb perfektní efekty, hudbu a grafiku je skutečné umění, ale mnohým se to daří. Často jsou výsledky inovativnější než v případě demo kategorie. Autoři jsou nuceni vytvořit perfektní pakovací algoritmy a malé softwarové syntetizátory, raytracery, z nichž divákům padají čelisti
:)
Kromě těchto kategorií, ve kterých je podstatná souhra celého týmu, jsou i kategorie, kde se mohou uplatnit i jednotlivci. Grafici mají svoji pixel competition, hudebníci music compo a existuje i kategorie čistě pro programátory čtyřkilové intro (demo v 4096 bytech programu, úchvatné).
Demoscéna není uzavřená komunita, naopak, je otevřena každému, kdo má zájem, něco umí a nepostrádá kreativního ducha. Pohyb osob na scéně je značný, někteří odcházejí, ale o mnoho víc scenerů přichází, demoscéna se tak neustále rozšiřuje. Jednou z věcí, která k její expanzi značně přispívá, je internet - síť, díky níž se dema a intra mohou rozšířit prakticky kamkoli. Internet také velmi usnadnil komunikaci mezi národními scénami i jednotlivými scenery, i když některým je líto, že "díky" internetu téměř zaniklo používání BBS (bulletin board systems) a také výše zmíněné swapování, tedy výměna disket klasickou poštou, které jistě mělo své kouzlo. Tak už to bývá, že s pokrokem přichází nostalgie za věcmi minulými.
Vraťme se však ke kladům, které internet pro demoscénu znamená. Nejdůležitější jsou tzv. demoarchivy, větší či menší archivy jednotlivých národních scén či demoscény celosvětové. Nejobsáhlejší je bezpochyby Hornet, založený a spravovaný člověkem říkajícím si Snowman. Jeho adresa je www.hornet.org. Po šest let se zde shromažďovaly produkty scenerů ze všech koutů světa, avšak nedávno Hornet bohužel ukončil svou aktivní činnost a dále se nerozšiřuje. Další velmi obsáhlé demoarchivy najdete na adresách ftp://ftp.scene.org, ftp://demo.cat.hu a http://www.trebel.com, trochu menší archiv se nachází na ftp://skynet.stack.nl/pub/demos a na adrese www.error-404.com/main.html si můžete přečíst demoscénní aktuality. Stránka ps.cus.umist.ac.uk/~remorse/demos.html znamená mnoho odkazů na další demoarchivy, demogrupy, musicgrupy, informace o demech a scéně vůbec.
Pokud se tedy chcete na vlastní oči či uši přesvědčit, o čem demoscéna je, zabruste do některého z těchto archivů a downloadněte si některá dílka, rozhodně stojí za to. Abychom vám usnadnili orientaci, kvalita se zpravidla pozná podle účasti dema na některé demoparty (adresy na stránky těchto party, kde se nabízí veškerá soutěžní produkce ke stažení, naleznete o něco níže v tomto článku). Můžete se rozhodovat také podle demogrup synonymy kvalitní produkce jsou například teamy The Black Lotus, Orange, Halcyon, Complex, Trauma, Byterapers, Acme, Bomb, K.F.M.F., Nooon, Triton, Coma, Doomsday, CNCD, Pulse, Tpolm...
Z konkrétních dem doporučujeme klasiku Sunflower, Caero, Juice, Inside, Megablast, 303, Fulcrum, Saint, Square, Te-2rb, Astral Blur, poněkud zvláštní Little Green Men, poněkud drsné Rapture či kultovní Second Reality. Intra, která stojí zato, najdete pod krycími jmény Dessbab, Stash, Paper, Jizz
Jestli vás zajímá specálně grafika a chcete jedno jméno za všechny, tak zde ho máte - Lazur. Co se týče hudby, naopak vás nenecháme rozhodovat a naservírujeme vám všechna jména za jedno: Necros, Skaven, Purple Motion, Basehead, Stereoman, Yannis Brown, Dune, Mellow-D, Scorpik, Mystical...
A právě teď je ten správný čas představit vám podrobněji některé národní scény. Tradičně největší a nejproduktivnější je scéna finská. Nejslavnější demogrupa z počátků demoscény pocházela právě z této země a nesla název Future Crew. I když neměla mnoho členů, byla velice produktivní a prolamovala tehdejší meze - byl to takový svěží vítr demoscény, který přinášel stále něco nové a originální. Její členové se stávali vzorem pro ostatní scenery a jejich demoplakáty zdobí dodnes nejeden demopokojík. O kvalitě produkce Future Crew svědčí i fakt, že jejich produkce je ještě dnes, mnoho let po rozpadu této skupiny, oblíbena a uznávána. Pokud byste měli zájem zhlédnout jejich kultovní výtvor, pak si z Hornetu či jiného archivu stáhněte již zmiňované demo "Second Reality". Vůbec, skandinávský poloostrov je přímo líheň kvalitních scenerů, protože i ve Švédsku a Norsku existuje mnoho kvalitních demogrup. A v sousedním Dánsku jakbysmet.
Možná byste hádali, že vzhledem k lidnatosti a vůbec pokrokovosti Ameriky je tam scenerů jak máku - chyba lávky. Američané tvoří jen velmi malou část demoscény, naprostá většina scenerů jsou Evropané (i když svá želízka v ohni má i Asie, Austrálie a dokonce i Afrika). Těžko říci, proč je na tom Amerika tak jak na tom je. Možná Američanům díky sledování televize nezbývá čas, možná v nich tahle bednička ubíjí kreativitu, třeba tam neměli proč krást programy a nebo jim tohle všechno bylo od podstaty cizí...a možná je to v něčem úplně jiném. U nás ovšem není situace o nic růžovější. Čeští sceneři by se dali spočítat na prstech jedné ruky, Slovensko je na tom sice (o jednu ruku? :) ) lépe, ale i tam bychom si při sčítání scenerů mohli nechat natisknout jen pár dotazníků. Proč tomu tak je, nad tím si těch pár prstů láme už pěkně dlouhou dobu nehty. Možná proto, že když u nás už někdo něco umí, raději kouká, aby byl to, co je a svoje dovednosti výhodně zpeněží - tomu se však při současné ekonomické situaci nelze divit. Možná svou roli hraje i stáří/mládí - věkový průměr scenerů v zahraničí se pohybuje mezi patnácti až osmnácti lety, zatímco u nás hranice vymezují dvacátníci až třiadvacátníci. Většina rozvinutě kapitalistických scenerů bydlí u svých rodičů, neláme si hlavu s reálným životem a pěkně v klidu tvoří. Český či Slovenský potenciální scener se ale dostává k počítačům až ve věku, kdy už se musí sám živit a tudíž i pracovat. Vysoká škola a zaměstnání, komerční tvorba programů = konec většiny scenerů.
Vraťme se ale k těm na domácí scéně činným (přičemž domácím rozumíme území zhruba od Aše po Čiernu, ať už pri Čope nebo nad Tisou, státní hranice tedy v rámci demoscény neplatí :)). Tvorbu těchto podivuhodných a obdivuhodných lidí naleznete přehledně uspořádanou na www.message.sk/demos/archive (kde se nalézá archiv všech slovenských dem od počátku věků) a na adrese fornax.elf.stuba.sk/pub/scene/ - zde kromě klasických dem, inter, hudby a grafiky naleznete i Umag, což je diskmag (= elektronický časopis) slovenských scenerů, z něhož se můžete dozvědět mnoho o domácí (a nejen o ní, obsah je pestrý) scéně.
Detto lze říci i o českém diskmagu Výheň - ano, českých scenerů je sice jak šafránu, ale přesto občas něco vyprodukují a zrovna Výheň rozhodně stojí za to. Jednotlivá čísla jsou ke stažení je na adrese ftp://ftp.ta.jcu.cz/pub/vyhen, na vyhen.site.cz si můžete přečíst vybrané články. Pokud máte dojem, že umíte a chcete psát (a ještě vás nikde neangažovali), můžete to zkusit právě v Umagu či Výhni. Ovšem pokud se vám před očima míhá pouze odraz nablýštěné zlatky, vemte na vědomí, že oba časopisy jsou nekomerční.
Co diskmagů se týče, ve světě samozřejmě existují mnohé další (ke stažení v demoarchivech). Ty jsou ovšem už v angličtině, případně v nějakém jiném (ale vždycky cizím ;) jazyce (existují i smíšené). Za doporučení stojí polský Budyň, švýcarský Pain, belgický Scenial, progresivní rakouský Hugi či klasická Imphobia (kromě Budyně, která je smíšená, jsou všechny uvedené diskmagy v angličtině).
Od diskmagů se přesuňme k demoparties. Těchto soutěží se každoročně pořádá několik. Ve většině evropských zemí s dobrým vychováním se nějaká koná alespoň jednou do roka. Je dobrým znamením, že ani Česká a Slovenská republika nejsou výjimkami. V Praze se v září konalo Fiasko (vyhen.site.cz/fiasko98/) a hned o měsíc později v Bratislavě Demobit (letos byl už třetím rokem) www.demobit.sk. V hlavním městě Slovenské republiky se loni konala i miniparty Pure, další se chystá někdy na léto.
Demoparty je pro všechny scenery malým svátkem, nejen že zde mají možnost prezentovat svůj výtvor a případně něco vyhrát (na nejprestižnějších parties se ceny pohybují ve stovkách dolarů, např. na The Party 8 první cena u demo competition činila 2000$), ale hlavně setkat se s kolegy, od kterých je jinak dělí vzdálené vzdálenosti dnes už se totiž na většinu demoparties sjíždí sceneři z celé Evropy. Každá soutěž má už samozřejmě svou www stránku, kde si můžete přečíst výsledky a stáhnout si veškerou soutěžní produkci. Za pozornost stojí např. finská Assembly (www.assembly.com), The Gathering, Wired, Scenest či dánská The Party (www.theparty.dk), která se konala koncem prosince loňského roku a kde soutěžily obzvláště kvalitní produkty.
A když už jsme u soutěží, dlužno říci, že se organizují a realizují i čistě přes Internet, ovšem to jsou vesměs soutěže hudebních skladeb.
Vzhledem k tomu, že některé produkty potřebují k realizaci programy, které na komerčním trhu nejsou k mání, sceneři-kodeři (rozuměj programátoři) tyto programy vytváří. Asi nejmarkantněji se to projevuje na hudební scéně trackery (programy na vytváření hudebních skladeb) a playery tvoří vesměs výhradně sceneři. U grafiky je situace podobná. Například kreslicí program GFX2 vyšel přímo z požadavků scény, ovšem nyní se používá i při tvorbě her. V dnešní době se však ke slovu víc a víc dostávají i kvalitní komerční kreslicí a prohlížecí programy.
Vraťme se ale ještě k hudební produkci - pokud si nějakou postahujete a nebudete ji mít na čem přehrát, podívejte se třeba na adresu maz-sound.com či na tolikrát už zmiňovaný Hornet a hledejte playery jako MikIT, ModPlug (s domovskou stránkou www.castlex.com/modplug), WinAmp, Cubic Player...
Až si některé výtvory prohlédnete či poslechnete, možná vás zaujmou a budete mít chuť si s jejich tvůrci promluvit nebo dokonce rovnou na pole demoscény vstoupit pak nejlepší cesta pro vás povede přes IRC - na #scene.cs najdete české a slovenské scenery, na #scene či #thescene scenery z celého světa. Specializovanějšími kanály jsou #pixel (grafici), #trax (hudebníci) a #coders (programátoři).
O demoscéně by se daly napsat stovky kilobytů, pro vás jsme přichystali jen necelé dvě úvodní desítky. Teď už je na vás, zda kromě teorie poznáte i praxi a stáhnete si něco z demoscénní produkce. Další informace hledejte na www.oldskool.org/demos/explained/demos.html (podrobný úvod do demoscény), www.deafpsych.net/demo.faq.htm (mnoho zajímavých faq) a na www.wired.com/wired/archive/3.07/democoders.html, kde je obsáhlý článek o demoscéně z renomovaného časopisu Wired.
O demoscéně bychom se vůbec nešířili, pokud bychom si nemysleli, že pro vás bude něčím novým a zajímavým. Teď už je jen na vás, jestli s námi budete souhlasit.
|
